Historie smaltovaného paráku na vaření, kde se vzal a proč?
V 19. století se na slovenských vesnicích začal používat smaltovaný parák jako praktický nástroj na přípravu jídla ve velkém. Kováři vyráběli tyto nádoby z hrubých železných plechů, často na míru podle požadavků hospodářů a farmářů. Paráky sloužily především během svátků, jarmarků a rodinných oslav, kdy bylo třeba nasytit desítky lidí najednou.
Tradiční využití: Vaření knedlíků, brambor a krmiva
Parák na knedlíky a brambory se stal neodmyslitelnou součástí každé větší domácnosti. Díky roštu bylo možné připravit jídlo bez přímého kontaktu s vodou, což zajistilo jeho nadýchanost a šťavnatost. Tento způsob vaření se rychle rozšířil především na venkově.
Hospodářský parák: Víceúčelový pomocník
Hospodářský parák nesloužil pouze na vaření jídla, ale také na přípravu krmiva pro zvířata. Využíval se denně, zejména když nebylo dostupné elektrické vybavení a vše se vařilo na otevřeném ohni.
20. století: Modernizace a rozšíření využití
S rozvojem materiálů a technologií vznikl parák na tuhá paliva, který se využíval při venkovním vaření po celý rok. Stačilo přiložit dřevo a parák fungoval jako malá kuchyně přímo na dvoře. Parák na dřevo se dodnes používá na tradiční recepty.
Současnost: Návrat k tradicím
Dnešní velký parák na vaření má často smaltovaný povrch, pokličku a pevné rukojeti. Jeho konstrukce se sice modernizovala, ale princip zůstal stejný – připravit chutné jídlo pro větší počet lidí pohodlně a efektivně.
Krajové zvyklosti spojené s používáním paráka
-
Západní Slovensko: Parák byl nedílnou součástí zabíjaček, kde se v něm vařily brambory a připravovalo krmivo pro zvířata.
-
Střední Slovensko: Využíval se při tradičních rodinných oslavách na vaření knedlíků a buchet.
-
Východní Slovensko: Parák sloužil na přípravu jídel během zemědělských prací a společenských událostí.